Český překlad:
Dne 26. září 1854 vyhořel ve Zvoli farní kostel sv. Jiljí včetně farních a hospodářských budov. Kostel i kostelní věž byly provizorně pokryty novým šindelem.
Protože ve vesnicích, které patřily do zvolské farnosti (Zvole, Koloredov, Rájec a Ráječek, Jestřebí, Lukavice, Vlachov, Theodorov a Skalička), žilo celkem 3 497 duší a starý kostel o rozloze 52 sáhů čtverečních (187 m2) se jevil jako příliš malý a příliš prostý, rozhodl vysoce urozený kníže, arcibiskup Friedrich Egon hrabě von Fürstenberg o stavbě nového kostela a stavbu nařídil.
Plány nového kostela nakreslil pátý arcibiskupský stavební ředitel Franz Drkal. Plán byl schválen v Kroměříži dne 26. listopadu 1858 a 24. ledna 1859 se konalo jednání přímo na místě plánované stavby. Kvůli silnici a chystanému novému hřbitovu nebyla dodržena tradiční orientace kostela od západu k východu. Kostel byl založen 17 m od farní budovy a 9 m od silnice.
Stavba kostela se vždy odvíjí od dvou základních konstrukčních prvků: stropu a užití křesťanského stavebního slohu. Zvolský kostel je stavba halového typu. V lodi po obou stranách vystupují ze zdí dva masivní podpěrné pilíře, které se ve stropní klenbě spojují v půlkruhový pás. Rozdělují strop lodi na třetiny, strop se tedy dělí na celkem dvanáct klenutých částí.
Hřbet stropu je nejslabší částí křížové klenby. Protože klenuté části vyplňují prostor obdélníkového tvaru (a ne čtverec, jak by bylo ideální), jsou půlkruhové podpěrné oblouky nutné. Také nad okny mezi pilíři po obvodu lodi kostela se nachází masivní podpůrné oblouky, aby se podepřela stropní klenba, jež by ve slabých kostelních zdech neměla dostatečnou oporu. Na sloupové pilíře je tedy soustředěn celý tlak klenby. Z nich vybíhají pravoúhle do tří stran zmíněné podpěrné půlkruhové pásy.
Apsidu presbytáře ohraničují tři strany osmiúhelníku, jejich klenba stoupá do výšky klenby kostela. Část apsidy velká 18 m2 je určena pro sakristii. Výšku podlahy sakristie určují okna a podpěrné půlkruhové pásy, které dosahují stejné výšky jako v lodi kostela. Pod okny se nachází okna sakristie.
Kůr a vítězný oblouk spočívají na masivních pilířích, jež vystupují ze stran do lodi kostela. V přední části kostela pod kůrem jsou po stranách umístěny dva boční vchody.
Vlevo za hlavním vchodem leží boční kaple. Vpravo je kamenné schodiště s deseti odpočívadly, z nichž čtyři odpočívadla slouží k výstupu na kůr a zbývající část schodiště vede dál ke střeše a až do věže.
Šesti okny v lodi, třemi okny v presbytáři a třemi okny na kůru je docíleno celkového osvětlení kostela.
Jednoduchá fasáda ukazuje zdobný portál se dvěma sloupy, nad nimi je velké kůrové okno. Pod okno jsou vloženy dva erby vytesané do pískovce. Vlevo je erb olomouckého arcibiskupství, pravý erb patří rodu Fürstenbergů. Z fasády nad oknem vystupuje pískovcový podstavec určený pro sochu Immaculaty ve výklenku. Sochu zhotovil sochař Johann Heinrich ve Vídni za 180 rakouských zlatých. Ve štítu je fasáda zdobena vlysy.
Z čela kostela stoupá štíhlá čtyřboká zvonice se čtyřmi velkými otvory pro zvuk. Osmibokou střešní pyramidu korunuje osmiboká měděná báň ve tvaru koule, nad kterou se tyčí železný dvojitý arcibiskupský kříž. Je to symbol: „Víra vládne Zemi“. Zemnící drát, který slouží jako hromosvod, vede po střeše až do země.
Fasáda po stranách kostela je podobná průčelí kostela, jen s tím rozdílem, že podpěrné sloupy z fasády méně vyčnívají.
Při stavbě bylo použito ⅔ kamenů a ⅓ cihel, vždy se zdilo do výšky 2 stopy kamenem a nad to 1 stopa cihlami. Hrubá stavba vypadala velmi půvabně.
Při výrobě cihel určených do klenby se do jílu přimíchávaly piliny, aby byly cihly lehčí, takže křížová klenba lodi, na niž bylo použito 9 000 cihel, je ve výsledku o 67,5 centýře (4 166 kg) lehčí, než by byla z obvyklých cihel.
Kámen se lámal a dovážel z Pobučí, Lesnice a Slavoňova, římsové kvádry pochází ze Sudkova. Vápno se hasilo přímo na stavbě z lesnického vápence, přičemž z 1 kubického sáhu (6,821 m3) vzniklo 320 kubických stop (cca 10 m3) vápna. Do malty se ještě přidávala 1/10 kurovického vápna (z Kurovického lomu nedaleko Tlumačova). Cihly byly páleny na zvolském farním poli a v Lukavici.
V původním starém kostele se ve výklenku presbytáře nacházel knížecí žerotínský náhrobek s pěkně vytesanou stojící postavou. Aby náhrobek nebyl při demolici původního kostela zničen, byl přesazen do výklenku boční kaple, a tím uchován pro budoucnost. Podle zápisu v inventáři farního kostela sv. Jiljí z roku 1806 se jedná o zobrazení rytíře, který zde byl roku 1512 pohřben jako patron a zakladatel zvolského kostela. Na náhrobku vidíme vzpřímenou postavu vyzbrojeného rytíře, na štítu nese žerotínského lva.
Zároveň byl ze starého kostela do nové kaple přemístěn znak kardinála Dietrichsteina (1611), znak biskupa Karla knížete Lichtenštejnského (1676) a erb kardinála z rodu Kolloredo (1787).
Pod tyto historické erby je vložena deska s vytesaným nápisem: HANS VON DER NEISS 1552. Deska pochází z Bouzova, Hans von der Neiss byl kameníkem v Maletíně.
Naproti kůrovému oknu v prostoru věže je umístěna pamětní tabule. Pochází ze zbořené věže mírovského arcibiskupského zámku, který byl roku 1854 prodán a bylo v něm zřízeno státní vězení. Tabule je provedena v renesančním stylu a nese krátký latinský nápis s údaji o stavbě kostela.
Dne 16. března 1860 začalo svážení materiálu a přípravy.
Na začátku července byl dokončen vodovod, který na místo stavby přivádí vodu ze Slavoňova.
Dne 7. července byla uzavřena smlouva se stavebním mistrem Sovou.
S hloubením základů se začalo 24. července. Plánovalo se, že pod věží bude základ 7 stop (2 m) hluboký. Ukázalo se však, že jílové podloží bude třeba zpevnit piloty. Za pomoci 9 centýřů (555 kg) těžkého předmětu bylo v srpnu a září zatlučeno pod věží a po obou stranách kostela v místech masivních podpůrných pilířů 235 okovaných borovicových pilotů, které byly 13 stop dlouhé.
Na konci září se za přítomnosti velkého množství lidu konalo položení základního kamene, kámen položil děkan Jan Kašpar.
Hned 4. října se začalo zdít, do konce roku se však vyzdily pouze základy, které byly ponechány napospas počasí.
Během následujícího roku 1861 byly veškeré zdi vyzděny do výšky 4 sáhů (téměř 8 m).
Roku 1862 bylo dosaženo požadované výšky zdí, udělána střecha a ze ⅔ pokryta šifry.
V dalším roce 1863 se podařilo dokončit kompletně klenbu, vyzdít věž a udělat venkovní omítku presbytáře. Byla připravena báň, kříž a materiál na střechu věže.
Následně roku 1864 se dále omítalo, byl zařízen kůr, položena dlažba, pořízeno vnitřní zařízení, osazeny dveře, pořízena kazatelna atd. Z olomouckého Dómu sem byly přeneseny tři oltáře a u Ignaze Hilzera ve Vídni zhotoveny tři zvony, vysoce urozený patron arcibiskup von Fürstenberg na ně daroval 1000 rakouských zlatých. Zvony byly instalovány 17. května.
V noci 25. května však byla ukradena měděná báň, která byla připravena u kostela k vyzdvižení a osazení na špičce kostela. Okamžitě byla objednána druhá báň objemem 8,9 kubického sáhu (32 m3).
Na stavbu bylo použito (uvádíme jen několik příkladů):
428 kubických sáhů lámaného kamene
54 kubických sáhů vápence z Lesnice
500 měřic kurovického vápna (od Kroměříže, bylo připravováno v Holešově)
780 000 kusů cihel
837 sáhů měkkého palivového dříví
10 vozů pilin
58 000 krytinových hřebíků
Během příprav na stavbu a v čase stavby kostela se udály v blízkém okolí tyto nehody, které více či méně stavbu ovlivnily:
Dne 25. května 1859 vyhořela věž na farním kostele v Maletíně.
Dne 26. června 1863 vyhořel Theodorov.
V lednu 1861 zničily ledové kry most přes řeku Sázavu. K nutným opravám mostu byly použity trámy, které byly již nachystány k použití na střechu kostela.
V roce 1863 nastalo citelné sucho, spojené s nedostatkem krmení pro dobytek a zdražováním.
O rok později 29. května a 15. června 1864 poctila stavbu návštěvou jeho knížecí milost arcibiskup a řídila osobně stavbu obou štítů v průčelí.
Biografické poznámky
Friedrich Egon hrabě von Fürstenberg se narodil ve Vídni 8. října 1813. Studoval teologii ve Vídni, roku 1836 byl vysvěcen na kněze. V letech 1836–1838 působil u sv. Michala v Olomouci, později (1839–1843) byl farářem v Harbachu (diecéze St. Pölten). Od roku 1844 byl proboštem ve farnosti sv. Mořice v Kroměříži a 6. června 1853 byl zvolen arcibiskupem.
Stavební ředitel Franz Drkal, nar. 1818 u Vyškova, studoval ve 30. letech 19. století na vídeňské Technické univerzitě, působil v Brně na stavebním ředitelství jako městský inženýr a od února 1854 se stal arcibiskupským stavebním ředitelem. Zvolský kostel byl postaven podle jeho návrhu. Dalším jeho zdařilým dílem je chlapecký seminář v Kroměříži (dnešní Arcibiskupské gymnázium).
Farář a děkan Jan Kašpar se narodil 18. května 1801 ve vsi Vranová (dnes místní část obce Vranová Lhota), studoval na gymnáziu v Moravské Třebové, potom filozofii (1817–1819) a teologii (1819–1823) v Olomouci. Vysvěcen byl v roce 1823, působil ve Švábenicích (1823–1834), byl kaplanem u sv. Michala v Olomouci současně s jeho knížecí milostí Friedrichem Egonem von Fürstenbergem, od roku 1836 byl farářem ve Zvoli a od roku 1850 děkanem zábřežské oblasti.
Kaplan František Žák, nar. 17. října 1833 v obci Blažov (dnes v místní část Bouzova), studoval gymnázium v Moravské Třebové (1845–1853) a teologii v Olomouci (1854–1857). Na kněze byl vysvěcen 26. července 1857. Následně se stal kaplanem v Jevíčku a od září 1858 kaplanem ve Zvoli.
Karl Biefel (autor tohoto pamětního listu), nar. ve Frýdku 2. června 1819, studoval v Těšíně, Techniku ve Vídni a v Praze. Pracoval v Moravské Ostravě, 1. března 1846 vstoupil do služeb k jeho knížecí milosti arcibiskupovi a přesídlil do Místku. Od 1. srpna 1859 působil jako inženýr na stavebním ředitelství v Kroměříži. Dohlížel na stavbu kostela ve Zvoli.
Přenesení starých cenností do nového kostela – moje radost, moje dílo.
Sepsal Karl Biefel, červenec 1866
Dokument ze špičky kostelní věže dále obsahuje ještě seznam mincí, které byly ve schránce přiloženy a našly se při renovaci kopule, seznam panství a majetků olomouckého arcibiskupství, jmenný seznam zaměstnanců jednotlivých kanceláří arcibiskupství a další životopis arcibiskupa Friedricha Egona.