Křížová cesta pro žáky staršího školního věku

Tato křížová cesta je modlitba francouzského kněze P. Guy Gilberta, který se věnuje mládeži stojící na okraji společ­nosti. Otec Gilbert je autorem několika knih, z nichž byly u nás přeloženy a vydány dva tituly: BRATR VYVR­ŽENÝCH a AŽ DO KRAJNOSTI. Protože „být na okra­ji ” se už týká i naší mládeže -a to v míře větší, než jsme si ochotni přiznat — zapojme se do proudu modliteb, které všechnu naši mládež předcházejí a provázejí. Prosme, aby jejich cesty vedly k Pánu bez dlouhých a bolestných oklik

1. Ježíš je souzen

Obličeje všech mužů i žen týraných pro svou víru a své názory a za svá provinění jsou obličeje Kris­tovy. Odsouzenci na smrt znovu prožívají Kristovo utrpení.

PANE, vzpomeň si na každý ten obličej. Buď jim světlem v propasti utrpení, ve kterém žijí. A vzpomeň si také na jejich katy a soudce. Nebyl bych křesťan, kdy­bych se také za ně nemodlil.

2. Ježíš přijímá kříž

Když trpíme příliš mnoho, Kristus už není vedle nás. Na zemi už není čtveřice stop – našich a jeho. Ale jedny sto­py –  Kristovy. On nás nese.

PANE, Kristus není nikdy tolik s námi, jako když jsme na dně propasti. Teď je před­nostně v Sudánu. Je všude, kde lidi ponižují, drtí a přezírají.

Pane, ať náš každodenní malý kříž pomáhá národům najít místo, kde by hlavu slo­žily.

3. Ježíš padá pod křížem poprvé

Často se necháme nachy­tat na vnější zdání. Všechno, co je krásné, velké, mladé a silné, je velebeno. Všechno, co je malé, ubohé a má odpu­divý zjev, je zavrhováno.

PANE, dej nám svůj mi­lující pohled, který proniká jako meč lásky do druhého člověka – aniž by se díval na jeho vzhled, společenské po­stavení, bohatství či chudo­bu, barvu pleti nebo na stáří.

4.  Ježíš se potkává se svou Matkou

Ona u toho byla vždyc­ky a všude: když byl její Syn oslavován, přihlížela s chvě­ním a úžasem. Když je mu­čen, je tu víc než kdy jindy. Mlčí a trpí.

PANE, kéž nám pohled tvé Matky a její přítomnost osvěcuje na cestě naše srdce.

Růženec – modlitba ubo­hých – ať je naší silou a ži­votem.

Maria, nauč nás, mladé, milovat a trpět.

5.  Šimon pomáhá nést kříž

Dokud budou různí Šimonové ochotni se na své cestě zastavit, a ne jít nevší­mavě dál, dokud budou jed­nat – bude mít naše planeta jméno: Naděje, Společen­ství, Soudržnost.

PANE, ošetřovatelka dr­žící za ruku toho, kdo o sa­motě v nemocnici umírá. Vychovatel ztracený upro­střed sídliště, který je mlčící láskou a živou nadějí. Gymnazista, který vyhradí svůj víkend pro spolužáka, jehož rodiče se rozvedli, – to jsou Šimonové, kteří se až do skonání časů budou zastavo­vat nejen proto, aby se podívali, ale aby bez ohledu na riziko ihned přiložili ruku k dílu.

Pane, rozmnož počet Ši­monů!

6. Ježíšova svatá tvář

Psát, říkat a ukazovat, co je na světě krásného a veli­kého, to je jedno z nejkrás­nějších poslání, jaké může muž či žena na světě zažít.

PANE, dej našim slo­vům a našim perům sílu mlu­vit a psát o kráse tvých stvo­ření a tvého tvoření. Dej nám uctívat pravdu a krásu. A pak každá znetvořená tvář zazá­ří. Každá, i sebetvrdší prav­da osvítí.

7. Ježíš padá pod křížem podruhé

Vždycky si myslíme, že tentokrát padáme naposled. Naše pýcha je veliká a cesta strmá.

PANE, nedovol nám, aby­chom si kdykoli mysleli, že jsme došli k cíli. Dej nám, abychom pečovali o tělo,    ducha, srdce i inteligenci. Od věku, kdy bereme rozum, až ke chvíli, kdy náš pohled has­ne, učme se pokoře.

8. Jeruzalémské ženy pláčou nad Ježíšem

Připomeňme si: jedna tyranizovaná žena, když se dozvěděla, že synek jejího mučitele stůně, se tohoto muže vyptávala, jak se jeho dítěti vede!

PANE, duchem evangelia je láska. Pro křesťana neexis­tují přehrady, hranice ani rasy. Ať se naše náboženství stane láskou, Pane. Ať je celá země ozařována jejími pa­prsky!

9. Ježíš padá pod křížem potřetí

V den, kdy pochopíme, že za každým utrpením, kaž­dým smutkem a každou těž­kostí jsi přítomen ty, znovu povstaneme: silnější, vrouc­nější a odhodlanější.

PANE, mladému člově­ku, který chce spáchat sebe­vraždu, dej tu konečnou vůli, která ho přiměje žít. Nemoc­nému, který už nevěří v uzdravení, dej sílu k pře­konání bolesti. Dívce, které chce jít na potrat, po­šli přátelskou oporu, která jí umožní poznat, že není nic většího než život.

10. Ježíš svlečen ze šatů

Nic člověka neponíží víc, než když je svlečen do na­hoty svého těla. Když je z něho jen číslo. Nebo když je prohlášený za „nenapravi­telného”.

PANE, v Indii se umírá hladem. V Evropě se umírá hlavně na to, že člověk pro nikoho nic neznamená. Dej nám, Pane, abychom byli těmi, kteří sytí, oblékají, ale hlavně pro někoho něco zna­menají. A abychom nikdy nepustili podanou ruku, kte­rou jsme uchopili.

11. Ježíš je ukřižován

Nebyl sám. Z každé stra­ny jeden „mladý kriminál­ník”. První mu spílá. Druhý, který si uvědomuje své viny, prosí za odpuštění.

PANE, díky za to, že jsi řekl tomu kajícímu lotrovi: „Pojď se mnou do ráje.” Opakuj nám často ve skrytu našich srdcí, že nikdo není ztracený. Že o odpuštění může prosit i ten největší ty­ran, zdánlivě zrůda, krvežíz­nivý katan. A že ty je pak spasíš. Uč nás připomínat si, že každý z nás je tak trochu tyran, zrůda a katan.

12. Ježíš na kříži umírá

Říkejme pěkně zřetelně, když se modlíme k Marii: „Pros za nás hříšné, nyní i v hodině smrti naší.”

PANE, nemocí nás, dob­ře živených, dobře bydlí­cích, pohodlně usazených lidí je, že se bojíme smrti.

Ty, který jsi zemřel a kte­rý vstaneš z mrtvých, uč nás smrt milovat. Ona je naší druhou kolébkou.

Dej nám pevné kroky, které míří k ní. Ona vede k dokonalému životu. A pak nám dej onu neu­kojitelnou zvědavost po onom světě. „Tam u tebe bude všechno jen láska.”

Dej našim krokům, našim gestům, našemu srdci vůni lásky, která je předzvěstí ráje. A pak budeme žít v ra­dosti.

13. Ježíš je sňat z kříže a odevzdán Matce

Byl jsem na dvou po­hřbech dětí. První byl straš­livý. Matka se nechtěla pus­tit rakve. Druhý byl nádher­ný. Rodiče plakali, ale opě­vovali naději.

PANE, uč nás tváří v tvář smrti, abychom byli tím, kdo svou mlčenlivou modlitbou a láskyplnou přítomností vyvolává žízeň po tobě. Mužové i ženy všech dob nesmírně potřebují svědky lásky a naděje.

14. Ježíš položen do hrobu

Když mrtvému upravují tvář líčidly a balzamují ho, aby byl uchován co nejdéle, je to snaha jeho úmrtí popřít a dosáhnout – i nákladnými prostředky – jakéhosi zdání, že žije dál.

PANE, dej, abychom hle­dali smysl života a smrti jin­de než u sebe. Pohřbívat dra­hého zesnulého za několik hodin po smrti a v prostém rubáši – to je poučení, kte­ré k nám, křesťanům, přichá­zí od našich muslimských bratří a sester. Uč nás, ať spo­lečně s nimi cítíme krásu ži­vota i tvou vůli vytrhnout nás z ní, abychom rychle vy­stoupili k tobě.

Vzkříšení

Kdybys nebyl vstal z mrt­vých, můj život křesťana by neměl smysl. Říkám-li o so­bě, že jsem křesťan, a přitom nemám svou tvář zmrtvých­vstalého, neučím o ničem.

Žiji-li jako pohan, nepři­náším svědectví o ničem, i když každou neděli slavím tvé vzkříšení.

Dej mi žít tak, ať už si lidé jen nad mým způsobem živo­ta pomyslí: není možné, aby Bůh nebyl.